Pomluva právnické osoby na internetu a příslušnost soudu

Soudní dvůr se ve svém rozhodnutí nedávno vyjádřil k místu podání žaloby v souvislosti s pomluvou právnické osoby na internetu. Žalobkyně (estonská společnost) se v původním řízení domáhala opravy nesprávných (a pomlouvačných) údajů zveřejněných na internetové stránce švédské společnosti. SDEU řešil otázku, je-li možno na základě čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel Ibis žalovat švédskou společnost pro odstranění závadného obsahu (a náhradu škody) v Estonsku. K tomu se SDEU vyjádřil v tom smyslu, že toto je možné v případě, že se v daném státě nachází středisko zájmů dané společnosti (což je místo, v němž vykonává společnost hlavní podnikatelskou činnost). Pokud by pak daná právnická osoba vykonávala hlavní část svých činností v jiném členském státě, než ve státě místa svého sídla, může i v tomto státě podat žalobu na porušení svých osobnostních práv.

Čl. 7 bod 2 nařízení Brusel Ibis tedy musí být vykládán tak, že daná právnická osoba v daném kontextu nemůže podat žalobu u soudu každého členského státu, na jehož území byly dané nesprávné informace uváděny, pro to, aby se domáhala například vzniklé škody. Tímto se tak rozhodnutí liší od možností poskytnutých fyzickým osobám (např. C–441/13 - Pez Hejduk, C‑170/12 - Pinckney), kterým je umožněno žalovat de facto v každém členském státě, jelikož “internet je všude”.

Rozhodnutí je dostupné zde.

Data trusts v doporučení k umělé inteligenci

Britská ministerstva kultury a obchodu si nechala zpracovat studii obsahující doporučení k rozvoji odvětví AI. Studie obsahuje řadu podnětných myšlenek, např. o vhodnosti zavedení "data trusts" jako komplexních společností bez právní subjektivity.

Plný text doporučení viz zde.

SDEU k ochraně osobních údajů

Soudní dvůd se v aktuálním rozhodnutí vyjádřil k otázce zákonnosti důkazu seznamem užitým bez vědomí příslušného správce osobních údajů (kterým je zde orgán veřejné moci). Soudní dvůr předně konstatoval, že je oprávněn posuzovat otázku zákonnosti důkazu (resp. důvodnosti odmítnutí důkazu pro nezákonnost) tam, kde je zákonnost opaření a užití důkazního prostředku předmětem unijní úpravy. Soud současně odmítl formalistickou interpretaci a zakázal odmítnout důkaz (v tomto případě seznamem) pouze z toho důvodu, že k jeho provedení nedal souhlas správce osobních údajů. Současně Soudní dvůr konstatoval konformitu pořizování seznamů tzv. bílých koní orgány finanční správy se sekundárním unijním právem. Rozhodnutí je poněkud krkolomně napsáno a není snadné se v něm dobrat podstaty interpretačních otázek. Za štěstí můžeme při složitosti celého případu považovat skutečnost, že se nezákonnosti důkazu nedovolával příslušný orgán veřejné moci též např. z důvodu porušení práv sui generis.

Plný text rozhodnutí viz zde.