Jak trefně poznamenal Matej Gera, sága "communication to the public" formou odkazů před SDEU pokračuje.
Dnes bylo totiž vydán rozsudek ve věci C More Entertainment AB proti Linusi Sandbergovi (C-279/13, EU:C:2015:199).V dané věci šlo ve stručnosti o to, že pan Sandberg vkládal na internetovou stránku odkazy, které umožňovaly ostatním internautům přístup k přímým přenosům zápasů ledního hokeje na jiné internetové stránce, aniž by museli zaplatit peněžitou částku požadovanou provozovatelem této jiné stránky [EU:C:2015:199, bod 2]. Odkazy tedy umožňovaly obejít platební systém vytvořený společnosti C More Entertainment. Tato společnost též později přidala i technické prostředky ochrany, které měly právě takovému neoprávněnému přístupu zabránit. Po rozsudku ve věci Svensson a další (C‑466/12, EU:C:2014:76), předkládající soud Högsta domstolen rozhodl vzít zpět první čtyři položené předběžné otázky a ponechat pouze pátou otázku, která se tázala, zda mohou členské státy přiznat nositelům práv širší výlučné právo a stanovit, že sdělování veřejnosti zahrnuje více úkonů, než uvádí čl. 3 odst. 2 směrnice 32001L0029.
V případě čl. 3 odst. 1 32001L0029 již totiž Soudní dvůr judikoval, že tento „musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát mohl poskytnout větší ochranu nositelům autorského práva tím, že stanoví, že pojem „sdělování veřejnosti“ zahrnuje více úkonů, než uvádí toto ustanovení“ (C‑466/12, EU:C:2014:76, bod 41).
Soudní dvůr ve své odpovědi zohlednil úpravu ve směrnici o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (32006L0115), zejména pak jejího recitálu 16, který výslovně zakotvuje, že „členské státy by měly mít možnost stanovit širší ochranu nositelů práv souvisejících s právem autorským, než jakou vyžadují ustanovení této směrnice pokud jde o vysílání a sdělování veřejnosti.“ Členské státy tak mohou jít v ochraně nad práva harmonizovaná v čl. 8 odst. 3 32006L0115, tedy "výlučné právo udělovat svolení nebo zakazovat bezdrátový přenos jejich vysílání, jakož i sdělování jejich vysílání veřejnosti, pokud se takové sdělování děje na veřejně přístupných místech a za vstupné."
Živé vysílání sportovních přenosů tak nelze vzhledem k právům souvisejícím s autorským právem považovat „zpřístupňování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 32001L0029 [EU:C:2015:199, bod 27] – není totiž „on-demand“ – 32001L0029 tak nebrání národní právní úpravě, která výlučné právo vysílacích organizací rozšiřuje na úkony sdělování veřejnosti, které by mohly představovat přímé přenosy sportovních utkání na internetu, pod podmínkou, že takovým rozšířením není dotčena ochrana autorského práva.
Další info na IPkat.
Další info na IPkat.
