Vzhledem k tomu, že to sem na blog z lenosti doteď nikdo nedal, zůstalo na mě, abych oznámil rozhodnutí v otázce jurisdikce v případech zásahu do majetkových práv autorských. Soudní dvůr v tomto případě, stručně řečeno, konstatoval, že žalovat lze prakticky kdekoli (protože internet je všude) a jediným omezením je kalkulace škody (ta může být vztažena pouze k území jurisdikce příslušného soudu).
Toho rozhodnutí, které jde v otázce extrateritoriality ještě dále než případ Pinckney, technicky umožňuje zažalovat porušení majetkových práv autorských nejprve v tom členském státě, kde budou nároku nejvíce nakloněny místní soudy (a místní autorské právo). Následně pak lze ve státech se zákonnou náhražkou skutečné škody (typicky v ČR) inkasovat jeden po druhém místní náhrady v zákonné výši i bez toho, aby bylo nutno prokazovat, že na jejích území skutečně nějaká škoda vznikla. Jedinou možností, jak odvrátit bankomatový efekt této interpretace, je jako neproporcionální zcela opustit v takových případech zákonné náhrady škody a požadovat prokázání skutečné škody (resp. skutečného ušlého zisku) na území jurisdikce.
V České republice už k této interpretaci sáhl v trestních věcech Nejvyšší soud (o rozhodnutí jsme informovali zde). Pokud už naše civilní soudy nebudou postupovat obdobně, mohly by alespoň začít důsledně aplikovat náš autorský zákon a požadované astronomické zákonné náhrady posuzovat vzhledem k ceně licencí (přičemž prodejní cena hudebního CD nebo audiovizuálního DVD ani cena za stažení souboru nebo jeho přehrání žádnou cenu za licenci nezahrnuje, neboť v případě těchto spotřebitelských transakcí nedochází k uzavření žádné smlouvy).
Plný text rozhodnutí viz zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat