pondělí, ledna 05, 2015

NS k náhradě škody v případech TČ porušování autorského práva

Nejvyšší soud ve své databázi zveřejnil mimořádně zajímavé rozhodnutí k stanovování výši náhrady škody v případě trestného činu porušování autorského práva.

Více podrobností a vybrané pasáže níže v samotném postu.


Z rozhodnutí vybíráme (zvýraznění autor):

"Obviněný v tomto případu byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 89 T 69/2013, uznán vinným zločinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, 2 písm. c), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“)."
[...]
Tento zločin spáchal ve stručnosti tím, že na veřejné file-hostingové servery vkládal filmová audiovizuální díla a na různých fórech zveřejňoval odkazy umožňující jejich stažení a to bez souhlasu majitelů příslušných autorských práv § 12, 13, 18, 76 a 80 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“).
[...]
"Ve značném rozsahu tak zasáhl do práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi a nositelům autorských práv nebo práv s nimi souvisejících k dílům, která takto neoprávněně rozmnožil a zpřístupnil, způsobil škodu v celkové výši 11 041 514 Kč".[...]
"Trestná činnost obviněného, za niž byl odsouzen, spočívala v tom, že neoprávněně zpřístupnil uživatelům počítačové sítě Internet audiovizuální díla a zvukově obrazové záznamy chráněné autorským zákonem tak, že jejich kopie uložil na dva veřejné filehostingové servery (datová úložiště) a prostřednictvím různých internetových diskusních fór pak odkazoval na možnost jejich bezplatného stažení. Skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná v odůvodnění rozsudku dále vypovídají o tom, že datová úložiště, kam obviněný bez vědomí a souhlasu oprávněných nositelů autorských práv umístil téměř 400 kopií různých filmů, seriálů nebo hudebních souborů, některá z nich opakovaně, přesně evidovala počet jejich stažení jinými uživateli Internetu a obviněnému za ně přičítala tzv. prémiové kredity, které mohl datovému úložišti zpět „odprodat“. Tímto způsobem obviněný pro sebe získal celkem 7 810 Kč. Vyjma toho bylo provedeným dokazováním prokázáno již jen to, za jakou cenu v téže době oprávnění distributoři prodávali originální DVD nebo CD nosiče obviněným nelegálně zpřístupněných děl. Výše uvedená zjištění lze označit za nesporná i z pohledu dovolatele, který od samého počátku trestnou činnost v celém jejím rozsahu doznával a brojil pouze proti tomu, jakým způsobem nejprve orgány činné v přípravném řízení a posléze soudy stanovily škodu v podobě ušlého zisku oprávněných nositelů autorských práv částkou 11 041 514 Kč, která více než stonásobně převyšuje finanční prospěch, který z trestné činnosti prokazatelně získal."
[...]
"Zásadní pochybení, které Nejvyšší soud spatřuje v postupu odvolacího soudu, spočívá v tom, že odvolací soud bez výhrad akceptoval skutkové a právní závěry soudu prvního stupně o tom, že obviněný způsobil škodu nositelům práv chráněných autorským zákonem v celkové výši 11 041 514 Kč, a tím naplnil kvalifikační znak škody velkého rozsahu podle § 270 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přestože úvahy soudu prvního stupně týkající se vzniku a výše škody jsou evidentně nesprávné. Tato zřejmá vada výroku o vině se negativně odrazila v odvoláním výslovně napadeném výroku o náhradě škody, a tudíž byl odvolací soud povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně v širším rozsahu, než v jakém tak učinil. Adhezní výrok, kterým soud prvního stupně zavázal obviněného zaplatit poškozeným celkem cca jedenáct milionů korun, byl navíc zatížen ještě další vadou spočívající v tom, že soud prvního stupně se nezabýval otázkou, zda jednotliví distributoři jsou skutečně oprávněnými nositeli autorských práv, nespecifikoval, z jakého titulu jim nárok přiznává, přestože vůči obviněnému uplatnili prostřednictvím České protipirátské unie nárok jak z titulu náhrady škody, tak z titulu vydání bezdůvodného obohacení (viz č. l. 460 spisu), a neuvedl konkrétní ustanovení hmotně právních předpisů, v nichž mají nároky poškozených na náhradu škody svůj podklad. Soud prvního stupně přitom měl povinnost výrok učiněný v adhezním řízení odůvodnit stejně pečlivě jako v občanskoprávním řízení, ve kterém by byl jinak nárok na náhradu škody poškozenými uplatňován. Současně měl vzít v úvahu všechna ustanovení občanskoprávních předpisů týkající se odpovědnosti za škodu, včetně tzv. moderačních ustanovení, a to i bez návrhu obviněného."[...]
"Tvrzení soudu prvního stupně o konkrétní finanční ztrátě jednotlivých nositelů práv chráněných autorským zákonem stojí totiž na čistě hypotetickém a nijak nepodloženém základě, že každý uživatel Internetu, který si zdarma stáhl z datového úložiště konkrétní film nebo jiný audiovizuální nebo hudební záznam, by si jinak koupil jeho legální DVD nebo CD nosič. Otázkou příčinné souvislosti mezi neoprávněným zveřejněním díla na Internetu a počtem prodaných originálních nosičů typu DVD nebo CD se soud prvního stupně blíže nezabýval."
[...]
"...stanovit výši ušlého zisku násobkem ceny nosiče obsahujícího rozmnoženinu díla je velmi sporné a z trestněprávního pohledu neakceptovatelné, protože ušlý zisk nemá hypotetickou povahu vyplývající z obvyklých poměrů na trhu, ale zohledňuje to, čeho by poškození reálně dosáhli při pravidelném běhu událostí. Proto nemohou být důkazem o vzniklé škodě v podobě ušlého zisku pouze prodejní katalogy, v nichž je uvedena cena, za kterou ve stejné době, kdy dovolatel uživatelům Internetu neoprávněně zpřístupnil kopie filmů, seriálů nebo hudebních souborů, nabízeli oprávnění nositelé autorských práv na legálním trhu k prodeji tatáž díla na CD a DVD nosičích. Musel by být opatřen skutkový podklad svědčící o tom, že počet prodaných legálních nosičů se snížil právě o tolik kusů, kolikrát si uživatelé počítačové sítě Internet stáhli z datového úložiště dílo, které tam obviněný neoprávněně v několika kopiích umístil."
[...]
"Výše popsané konstrukce náhrady škody, které víceméně umožňují rezignovat na objasnění toho, jaká byla konkrétní ztráta na zisku oprávněných nositelů autorských práv a práv s nimi souvisejících v přímé souvislosti s jednáním osoby, která tyto práva porušila, lze ale bez dalšího použít pouze v adhezním řízení, a nikoli pro stanovení výše škody způsobené trestným činem, je-li škoda znakem základní skutkové podstaty nebo okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Při rozhodování o vině v trestním řízení musí totiž být všechny znaky skutkové podstaty trestného činu objektivně a bez důvodných pochybností prokázány, a není-li to možné alespoň v minimální míře, pak nelze dospět k závěru o jejich naplnění volnými úvahami, které mohou být jinak akceptovatelné při rozhodování o náhradě škody. Proto i v případě zločinu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, 2 písm. b) nebo odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož kvalifikačním znakem je způsobení značné škody nebo škody velkého rozsahu, je nutné škodlivý následek v podobě ušlého zisku oprávněných nositelů autorských práv prokázat s potřebnou mírou jistoty." 
[...]
"Nejvyšší soud uzavírá, že právní závěr soudu prvního stupně o tom, že obviněný R. R. spáchal zločin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zatím nemůže obstát, a to z výše popsaných důvodů, jež lze shrnout následovně. Zatímco značný rozsah trestné činnosti obviněného R. R. , kterým zákon podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 270 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, byl soudem prvního stupně objektivně zjištěn, stejný závěr nelze učinit o kvalifikačním znaku škody velkého rozsahu podle § 270 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Soudem prvního stupně stanovená výše škody částkou 11 041 514 Kč neodpovídá skutkovým zjištěním, naopak je s nimi v rozporu. Při vyčíslení škody ve formě ušlého zisku se totiž přihlíží jen k té újmě, která vznikla nerozmnožením majetkových hodnot poškozeného, které bylo jinak možné reálně očekávat. Z trestněprávního hlediska nemůže být vymezení výše škody v podobě ztráty na zisku ryze hypotetické. Nelze-li konkrétní ušlý zisk zjistit pro nedostatek skutkových podkladů, z nichž by vyplynulo, jakého příjmu (zisku) by nositelé dotčených autorských a s nimi souvisejících práv dosáhli, kdyby obviněnému umožnili legálně zpřístupňovat ve stejné době a shodným způsobem chráněná audiovizuální a zvuková díla, nelze škodu stanovit náhradními způsoby, byť jinak akceptovatelnými při rozhodování o odškodnění. Soud prvního stupně stanovil škodu ve formě ušlého zisku oprávněných distributorů chráněných děl jako násobek obviněným neoprávněně rozmnožených a jinými uživateli Internetu stažených děl a ceny, za kterou se v rozhodné době prodával jejich originální nosič. V řízení, které jeho rozhodnutí předcházelo, ale neopatřil žádné skutkové podklady pro zjištění, že obviněný ovlivnil nelegálním zpřístupněním chráněných děl uživatelům internetové sítě obviněný prodejnost originálních CD a DVD nosičů. Soud se nezabýval ani tím, že díla, která obviněný umožnil neoprávněně sdílet uživatelům Internetu prostřednictvím datových úložišť, byla bez jeho přičinění údajně již dříve dostupná na jiných internetových serverech. Odvolací soud pak tuto nesprávnou konstrukci škody postavenou jen na spekulativních úvahách soudu prvního stupně bez výhrad akceptoval." 

Za povšimnutí stojí i názory státní zástupkyně z vyjádření k obvinění, která poznamenala, že "v rámci rozhodování o náhradě škody by mohlo být zvažováno i to, jakým způsobem participoval na páchání trestné činnosti provozovatel elektronického úložiště dat, který sice do autorských práv sám nezasáhl, ale byl pomocníkem obviněného a dokonce mohl být pachatelem jiného trestného činu, např. porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 tr. zákoníku, protože nepoctivým těžením z cizí filmové nebo hudební investice získal neoprávněnou soutěžní výhodu." Tyto závěr reflektoval i Nejvyšší soud.

Samotný mechanismus stanovování konkrétního ušlého zisku pak má být dle názoru NS předmětem znaleckého posudku. Znalci, který má být přibrán do řízení v němž má být věc nově projednána pak Nejvyšší soud i velmi specificky stanovil, k čemu se má vyjádřit: "Úkolem znalce bude vyjádřit se k tomu, zda vůbec lze objektivně stanovit konkrétní ušlý zisk oprávněného nositele práv podle autorského zákona a práv s nimi souvisejících v příčinné souvislosti s tím, že obviněný neoprávněně rozmnožil a šířil dílo autorsky chráněné a vložil ho na datová úložiště počítačové sítě Internet, odkud si ho stáhli uživatelé Internetu. V zadání znaleckého posudku je nutné současně jasně stanovit, že znalec musí zohlednit specifické prostředí internetové počítačové sítě, jejímž prostřednictvím obviněný trestný čin spáchal, a také to, že v době spáchání činu již byla předmětná díla přístupná ke sdílení bez přičinění obviněného i na jiných datových úložištích. Jinak řečeno, úkolem znalce bude kvalifikovaně odhadnout alespoň minimální výši ušlého zisku oprávněných nositelů práv v návaznosti na to, jaké příjmy by jim plynuly v případě, pokud by v rozhodné době a za srovnatelných podmínek sami zpřístupnili dílo uživatelům veřejné počítačové sítě Internet prostřednictvím filehostingových serverů."

Žádné komentáře: