sobota, května 17, 2014

SDEU: Google v. González

Po kontroverzním zrušení Směrnice 2006/24/EC, které začíná přinášet konkrétní následky v podobě pozastavování účinnosti implementačních předpisů, se SDEU opět postavil za ochranu soukromí. Otázkou je, zdali soud tentokrát opravdu nepřestřelil, jak si myslí Martin Husovec, který ale ani zdaleka není sám.

Ve svém rozhodnutí ze dne 13. 4. 2014 SDEU mj. dovodil, že:
1) Článek 2 písm. b) a d) směrnice [...] 95/46/ES [...] musí být vykládán v tom smyslu, že jednak činnost vyhledávače spočívající ve vyhledávání informací zveřejněných nebo umístěných na internetu třetími osobami, v jejich automatickém indexování, v jejich dočasném ukládání a konečně v jejich poskytování uživatelům internetu v určitém preferenčním pořadí musí být kvalifikována jako "zpracování osobních údajů"[...], a jednak provozovatel uvedeného vyhledávče musí být považován za "správce" [...].
2) Článek 4 odst. 1 písm a) směrnice 95/46/ES musí být vykládán v tom smyslu, že zpracování osobních údajů je prováděno v rámci činností provozovny správce na územé členského státu ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud provozovatel internetového vyhledávače zřídí v členském státě pobočku nebo dceřinou společnost [...], která zaměřuje svou činnost na obyvatele tohoto státu.
3) Článek 12 písm. b) a čl. 14 první pododstavec písm. a) směrnice 95/46 musí být vykládány v tom smyslu, že za účelem respektování práv stanovených v uvedených ustanoveních, a pokud jsou v nich stanovené podmínky skutečně splněny, musí provozovatel vyhledávače vymazat ze zobrazeného seznamu výsledků vyhledávání provedeného na základě jména osoby odkazy na webové stránky zveřejněné třetími osobami a obsahující informace týkající se této osoby rovněž v případě, že toto jméno nebo tyto informace nebyly předtím nebo současně vymazány z uvedených webových stránek, a to případně i tehdy, jestliže je jejich zveřejnění na uvedených stránkách samo o sobě v souladu se zákonem.
4) Článek 12 písm. b) a čl. 14 první pododstavec písm. a) směrnice 95/46 musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci posouzení podmínek pro uplatnění uvedených ustanovení je třeba zejména přezkoumat, zda má subjekt údajů právo na to, aby daná informace týkající se jeho osoby za současného stavu již nebyla nadále spojena s jeho jménem prostřednictvím zobrazeného seznamu výsledků vyhledávání provedeného na základě jeho jména, aniž přitom konstatování takového práva předpokládá, že zahrnutí dotčené informace do uvedeného seznamu subjekt údajů poškozuje. [...]

Pozice Googlu je v tomto případě poměrně jasná, kdy Eric Schmidt pro agenturu Reuters uvedl: "A simple way of understanding what happened here is that you have a collision between a right to be forgotten and a right to know. From Google's perspective that's a balance. Google believes having looked at the decision, which is binding, that the balance that was struck was wrong" (zdroj).

Mimo Google rozhodnutí přineslo intenzivní diskuze nad jeho pozitivními i negativními aspekty.

Jako pozitivní aspekt je nutné vidět snahu podřídit Google legislativě EU. Současně se může jednat o přípravu na zavedení "práva být zapomenut", které obsahuje reformní balíček ochrany osobních údajů, jelikož ENISA už v minulosti varovala před problémy s vynucováním tohoto práva a navrhla možné řešení přesně odrážející rozhodnutí SDEU (zdroj, s. 18). Zakotvit podřízení evropské legislativě se nicméně nepodařil zcela beze ztrát. Národní soud navrhoval tři různé modely, tedy existenci provozovny (což bylo přijato SDEU), dále použití nástrojů (roboti, ukládání dat, používání doménových jmen) nebo automatickou aplikaci Listiny základních práv EU. SDEU nakonec přijal existenci provozovny (v případě Googlu zaměřenou na prodej reklamy) jako určovatel pro aplikaci evropského standardu ochrany, což přináší otázku další aplikace na menší vyhledávače, které provozovnu na území EU mít nemusejí (zdroj).

Na druhou stranu je rozhodnutí kritizováno za posouzení situace striktně optikou ochrany osobních údajů a soukromí, a nikoli dalších práv, která ovlivňuje. SDEU v rozhodnutí vůbec nezmiňuje právo na svobodu projevu, do kterého ale prokazatelně svým rozhodnutím zasáhl (zdroj).

Tisková zpráva v angličtině zde.
Text rozhodnutí v angličtině zde.
Text rozhodnutí v češtině zde.
Pro připomenuti z minulosti případ Google Autocomplete v angličtině zde.

Žádné komentáře: