Povaha činnosti platformy Uber byla vedle mediálně známého případu C‑434/15 též předmětem pracovněprávního sporu, který zatím řešil pracovní tribunál, odvolací pracovní tribunál a nově též Nejvyšší soud Spojeného království. Pracovní tribunály shodně interpretovaly pozici Uber vzhledem k registrovaným řidičům se zapnutou aplikací jako zaměstnavatele. Nejvyšší soud aktuálně odmítl návrh Uber, aby se jeho žalobou proti rozhodnutí odvolacího pracovního tribunálu zabýval bez nutnosti předchozího rozhodnutí Odvolacího soudu.
K rozhodnutí SDEU ohledně povahy služby Uber je třeba připomenout, že SDEU se zde nemohl vyjadřovat k otázce konkrétní kvalifikace Uber jako určitého typu transportní služby v právu členského státu. Soud pouze konstatoval, že totální kontrola nad transportní transakcí má za následek neoddělitelnost transportní služby od služby informační společnosti a Uber tedy musí splňovat i požadavky pro provozování transportní služby (stejný důvod mělo též rozhodnutí Londýnského odvolacího pracovního tribunálu). Soud však neřešil otázku, zda jde o taxislužbu, smluvní přepravu nebo jiný typ transportní služby. Tuto otázku budou muset posoudit soudy ve členských státech a je možné, že mezi různými členskými státy v tomto směru dojde k podstatným rozdílům.
Plný text rozhodnutí C‑434/15 viz zde (rozhodnutí prozatím není k dispozici v češtině a odkaz tak vede na slovenskou verzi).
Plný text rozhodnutí Londýnského odvolacího pracovního tribunálu viz zde.
