Soudní dvůr SDEU rozhodl dnes ve
věci C‑470/14, že nelze vytvořit státem financovaný systém spravedlivé odměny za dovolené soukromé rozmnožování.
Z rozhodnutí vybíráme:
[31] Soudní dvůr v tomto ohledu již rozhodl, že uplatnění poplatku za soukromé rozmnožování zejména na vybavení, přístroje a nosiče pro digitální rozmnožování, jež jsou nabyty jinými než fyzickými osobami zjevně za jiným účelem než pro účely soukromého rozmnožování, není v souladu s čl. 5 odst. 2 směrnice 2001/29 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. října 2010, Padawan, C‑467/08, EU:C:2010:620, bod 53, jakož i ze dne 11. července 2013, Amazon.com International Sales a další, C‑521/11, EU:C:2013:515, bod 28).
[33] Soudní dvůr tak připustil, že vzhledem k praktickým obtížím, které mohou nastat při realizaci takového financování, mohou členské státy financovat tuto spravedlivou odměnu prostřednictvím poplatku uloženého, před pořizováním rozmnoženin pro soukromé užití, osobám, jež disponují vybavením, přístroji a nosiči pro rozmnožování a které je poskytují k dispozici fyzickým osobám (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. října 2010, Padawan, C‑467/08, EU:C:2010:620, bod 46; ze dne 16. června 2011, Stichting de Thuiskopie, C‑462/09, EU:C:2011:397, bod 27; ze dne 11. července 2013, Amazon.com International Sales a další, C‑521/11, EU:C:2013:515, bod 24, jakož i ze dne 5. března 2015, Copydan Båndkopi, C‑463/12, EU:C:2015:144, bod 46).
[34] Nic totiž nebrání tomu, aby tyto osoby povinné uhradit uvedený poplatek promítly částku poplatku za soukromé rozmnožování do ceny za poskytnutí uvedeného vybavení, přístrojů či nosičů pro rozmnožování nebo za poskytnutí služby rozmnožování. Zátěž způsobenou takovým poplatkem tak v konečném důsledku ponesou soukromí uživatelé, kteří uhradí tuto cenu. Za těchto podmínek musí být soukromý uživatel, jemuž bylo poskytnuto vybavení, přístroje a nosiče pro rozmnožování a který je příjemcem rozmnožovacích služeb, ve skutečnosti považován za „nepřímého plátce“ spravedlivé odměny, jinak řečeno za jejího skutečného dlužníka (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. října 2010, Padawan, C‑467/08, EU:C:2010:620, bod 48).
[36] Z této judikatury vyplývá, že za stávajícího stavu unijního práva platí, že i když jsou členské státy oprávněny zavést systém, na základě kterého jsou právnické osoby za určitých podmínek povinny platit poplatek určený k financování spravedlivé odměny podle čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, nemohou takové právnické osoby zůstat nakonec skutečnými dlužníky uvedeného poplatku.
[39] V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že vzhledem k neexistenci vyčlenění konkrétních příjmů – které pocházejí z konkrétního odvodu – na určité výdaje je třeba mít za to, že rozpočtová položka určená k placení spravedlivé odměny je plněna všemi příjmy souhrnného státního rozpočtu, a tudíž rovněž všemi daňovými poplatníky, včetně právnických osob.
[40] Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru kromě toho nevyplývá, že by v projednávaném případě existoval nějaký mechanismus umožňující právnickým osobám, na které se čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 v žádném případě nevztahuje, požádat o osvobození od povinnosti přispívat na financování uvedené odměny nebo alespoň požádat vrácení takového příspěvku (v tomto ohledu viz rozsudky ze dne 11. července 2013, Amazon.com International Sales a další, C‑521/11, EU:C:2013:515, body 25 až 31 a 37, a ze dne 5. března 2015, Copydan Båndkopi, C‑463/12, EU:C:2015:144, bod 45), podle pravidel, jejichž určení přísluší pouze členským státům.
[41] Za těchto podmínek, a jak zdůrazňuje předkládající soud v samotném znění své otázky, takový systém financování spravedlivé odměny ze souhrnného rozpočtu předmětného státu neumožňuje zajistit, aby náklady na tuto odměnu nesli v konečném důsledku pouze uživatelé soukromých rozmnoženin.
