UNCITRAL Colloquium on Identity Management and Trust Services

Chete-li se dozvědět více o eID nejen v souvislostech s nařízením eIDAS, doporučujeme kolokvium UNCITRAL Colloquium on Identity Management and Trust Services (odkaz zde).

Ústav práva a technologií se účastnit bude.

Elektronické důkazy v trestním řízení

Dnes vyšla publikace nazvaná Elektronické důkazy v trestním řízení. Kniha poskytuje komplexní pohled na problematiku elektronických důkazů a jejich užití v trestním řízení v České republice. Autoři se v knize věnují jak otázkám obecným (důkaz a informace, dokazování v trestním řízení, data jako důkaz v trestním řízení), tak speciálním (dokazování e-mailem, webovou prezentací, provozními a lokalizačními údaji, odposlechy, daty z mobilních komunikačních zařízení a daty z dohledových center kybernetické bezpečnosti).

Publikace je k dispozici v režimu Open Access.

Autorský kolektiv zahrnoval doc. JUDr. Radima Polčáka, Ph.D. (kapitola I), JUDr. Františka Púryho, Ph.D. (kapitola II), JUDr. Jakuba Haraštu (kapitola IX, spoluautorsky kapitola VI), Mgr. Václava Stupku (kapitola III a kapitola VII) Mgr. Petra Klementa (kapitola IV), Mgr. Tomáše Abelovského (kapitola V), JUDr. Matěje Myšku, Ph.D. (spoluautorsky kapitola VI), Alenu Pejčochovou, M.A. (spoluautorsky kapitola VIII) a Mgr. Tomáše Elberta (spoluautorsky kapitola VIII). V autorském kolektivu je tak zastoupen pohled akademie i různých sfér praxe. Předmluvou knihu opatřil prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

Zpráva zvláštního zpravodaje OSN o právu na soukromí

Ve středu 8. března byla zveřejněna (zatím ve formě "unedited version") první zpráva zvláštního zpravodaje OSN o právu na soukromí. Zvláštní zpravodaj, kterým je Joseph Cannataci, sice ve zprávě shrnul primárně současný stav svojí činnosti k počátku roku 2016, ale vyjádřil se i k některým aktuálním problémům. Jedním z nich je princip "internet without borders", který musí být dle zvláštního zpravodaje doprovázen i principy "safeguards without borders" a "remedie across borders", ke kterým má v současné době svět velmi daleko. Přílohy k jeho zprávě směřují i ke vzahu mezi otevřenými a velkými daty a k odlišným kulturním pojetím soukromí.
Vzhledem k současné diskuzi, rámované případem Apple vs FBI a také tzv. "Going dark" debatou (k té je k dispozici zpráva Berkmanova Centra), se v Cannataciho zprávě objevují i prvotní pozorování k využití šifrování (k tomuto tématu ostatně formuloval doporučení v rámci své zprávy již zvláštní zpravodaj pro právo na svobodu projevu Frank la Rue v roce 2013).

Ústavní soud (opět) k ústavněprávním limitům žalob na vydání BO

Ústavní soud se ve svém nálezu IV.ÚS 1532/15 ze dne 9. 2. 2016 (opět) vyjádřil k způsobu, jakým kolektivní správci vymáhají bezdůvodné obohacení, resp. jakým způsobem toto prokazují.

Situace pak byla standardní - kolektivní správce OAZA se žalobou "domáhala po stěžovatelce [provozovatelce kavárny] zaplacení bezdůvodného obohacení [...] a to za tvrzené užití repertoáru jím zastupovaného v podobě sdělování děl veřejnosti provozováním rozhlasového vysílání dle § 23 autorského zákona."

Procesní stránku věci pak lze stručně shrnout do hesel: žaloba - platební rozkaz - odpor - jednání - vyhovění žalobě v celém rozsahu.

Stěžovatelka pak podala včas ústavní stížnost - důvodem pak bylo, že se soud "dostatečně nezabýval skutkovou a právní stránkou věci, nevedl dokazování ke skutečnosti, které stěžovatelka sporovala a ani v odůvodnění svého rozhodnutí se s těmito námitkami nevypořádal." Stejně tak MS přesvědčivě neodůvodnil, proč rozhodl odchylně od obdobného případu, kterým se již ÚS zabýval (kauza VELO CZ, nález II. ÚS 3076/13 ze dne 15. 4. 2014, komentář na blogu zde).

Jako problematické pak ÚS shledal, že se kolektivní správce OAZA v řízení "pouze odvolal na "svá zjištění", resp. blíže nekonkretizované výstupy svého kontrolního oddělení." OAZA pak až ve svém vyjádření k odporu předložila listinu, která dle jejího názoru představuje "výpis z licenční smlouvy uzavřené mezi stěžovatelkou a kolektivním správcem Intergram, o. s., a která [...] prokazuje, že stěžovatelka v předmětném období provozovala rozhlasové vysílání prostřednictvím rádia." ÚS však k tomu konstatoval, že se jedná o "poněkud nečitelný výstup z blíže nezjištěného počítačového programu (databáze), na němž není ani zachyceno jméno stěžovatelky."

Ústavní soud pak v artumentaci odkázal na závěry v nálezu sp. zn. II. ÚS 3076/13 ze dne 15. 4. 2014 (N 57/73 SbNU 125), totiž, že "ze samotného faktu, že pro žalované období měla stěžovatelka uzavřenu smlouvu s jiným kolektivním správcem, zastupujícím odlišné mistry zvuku, ještě neplyne, že provozovala tzv. veřejnou produkci, jejíž součástí byla i díla autorů, které vedlejší účastník zastupuje. Krom toho samotné uzavření smlouvy s kolektivním správcem samo o sobě ještě nemůže být důkazem o oprávněnosti jeho nároku, poněvadž tu není brán ohled na okolnosti, resp. pozadí uzavření takové smlouvy (důvodem mohla být i právní nevědomost provozovatele o tom, že o veřejnou produkci ve skutečnosti nejde apod.)"

Jelikož nebylo v řízení nic dalšího zjištěno, ani prokázáno (např. kontrolou), označil toto rozhodnutí za porušující čl. 36 Listiny a zrušil je.

Další rozhodnutí ve věci Apple

V obdobné věci, o níž jsme informovali dole, nyní v prvním stupni rozhodl soud ve státě New York. Soud tentokrát zamítnul návrh na odblokování mobilního telefonu, neboť takový postup dle názoru soudce nelze podřadit pod archaický All Writs Act, o který se návrh opírá.


Plný text rozhodnutí viz zde.