úterý, července 03, 2012
Překvapivé rozhodnutí SDEU v kauze "UsedSoft"
Dne 3. července 2012 vydal Soudní dvůr EU dlouho očekávaný rozsudek v případu UsedSoft proti Oracle International (C-128/11). Rozsudek lze po prvním seznámení označit za přelomový, neboť SDEU odmítl dosud platnou doktrínu, že u rozmnoženiny počítačového programu, která byla uživateli předána elektronicky, tedy bez hmotného nosiče, nemůže dojít k aplikaci tzv. "first sale doctrine" (srov. § 14 odst. 2 autorského zákona). Soud mj. uvedl, že: "právo na rozšiřování rozmnoženiny počítačového
programu [se] vyčerpá, pokud nositel autorského práva, který udělil svolení
byť i s bezúplatným stažením této rozmnoženiny z internetu na nosič dat,
poskytl rovněž – výměnou za zaplacení ceny, která mu má zajistit odměnu
odpovídající hospodářské hodnotě rozmnoženiny díla, jehož je vlastníkem
– k uvedené rozmnoženině užívací právo bez časového omezení." Soud tak v tomto ohledu projevil značný "aktivismus", neboť dal přednost rozumnému uspořádání právních vztahů před tím, co po mém soudu ovšem jednoznačně vyplývá z litery zákona.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Podle mého nazoru se jedna o zcela logicke a pochopitelne rozhodnuti, ktere jen reaguje na spolecensky a zejmena technologicky vyvoj. V neposlendni rade umozni drzitelum licenci lepe nakladat se svymi investicemi/majetkem.
Myslim, ze v tomto pripade se jedna ze strany SDEU o krok spravnym smerem. Proc by nemel existovat plnohodnotny trh se "second hand" software, a to bez ohledu na zpusob jeho originalniho nabyti?
Nepochybuji ale o tom, ze cesty, jak obejit aplikaci tohoto rozhodnuti se najdou...co treba casove omezene licence?.
Btw, pokud se nemylim, Vas prispevek je na ceskem internetu jediny, ktery se o tomto dulezitem rozhodnuti zminuje, a hodnotim jej tak veskrze pozitivne.
OD
To rozhodnutie v zásade vnímam skutočne ako pochopiteľné (z hľadiska "policy"), ale na druhej strane v absolútne jednoznačnom rozpore so smernicami. Podľa mňa nemohol dať európsky zákonodarca jasnejšie najavo, že sa vyčerpanie týka len hmotných nosičov a argumentácia, že smernica o počítačových programoch to upravuje samostatne a inak je účelovo pritiahnutá za vlasy. Otázkou teda zostáva, či toto rozhodnutie nemalo zostať vyhradené skôr zákonodarcovi než Súdnemu dvoru.
Tiež som zvedavý, či sa s tým rozhodnutím bude musieť vysporiadavať česká prax, keďže text autorského zákona nepripúšťa žiaden dvojaký výklad. České súdy by tak nemali AZ vykladať contra legem v horizontálnych vzťahoch. Zostáva tak asi len teoretická náhrada škody voči štátu...
Okomentovat