úterý, července 17, 2018

Zákonná forma písemnosti a doručování

Nejvyšší soud konstatoval, že pokud zákon nezakládá povinnost určité konkrétní formy písemného právního jednání, nelze tuto formu k platnosti příslušného jednání bez dalšího vyžadovat. Případ se týkal otázky, zda lze vlastnické právo k nemovitosti převést i písemností bez ověřených podpisů stran. Rozhodnutí má analogický význam i pro elektronické písemnosti a potvrzuje zákaz jiné než zákonné diskriminace elektronických dokumentů a různých typů elektronického podpisu (včetně tzv. jednoduchého el. podpisu).

Plný text rozhodnutí viz zde.

Aktuálně se NS vyjádřil i k otázce doručování v případě, kdy má podnikající fyzická osoba zřízenu pouze soukromou datovou schránku. Soud rozhodl v tom smyslu, že je v takovém případě účinné doručení na fikci prostřednictvím pošty. Pokud by totiž soud doručoval podnikající FO jako straně řízení do soukromé DS, jednalo by se o tzv. "nepříslušnou" DS ve smyslu aktuálního stanoviska NS - skutečné doručení by tedy v takovém případě bylo sice účinné, ale doručení na fikci by účinné nebylo.

Plný text rozhodnutí viz zde.

9A 346/2014 - zaměnitelnost známek v IT

Městský soud v Praze konstatoval ve známkové věci spotřebitelskou zaměnitelnost výrobků a služeb v oblasti IT. Z toho plyne možnost ekvivalence známkové ochrany mezi oběma třídami. MS k tomu uvedl: "Při posuzování podobnosti výrobků a služeb lze dovodit, že jak napadené výrobky, tak namítané služby patří do stejné oblasti spotřeby. Relevantní spotřebitel totiž přichází na trh s úmyslem technicky si zajistit spojení s jinými subjekty. V takovém případě tedy nehraje významnou roli, zda si komunikaci zajistí sám prostřednictvím fyzického přístroje (a tedy výrobku), či zajištěním spojení pověří externí společnost (a tedy bude poptávat službu)."

Plný text rozhodnutí viz zde.